V rachotě
Pověz mi co se tak v rachotě dělává,
když si chceš rozpálit žáhu denaturákem,
a rozkousat si záděru do krve,
co si budem povídat, nebylo by to poprvé,
kdy si trochu víc máknem,
a starosta ochutnává rakvičku se šlehačkou.
Řekni mi co se ti vyplaví do palice,
když si chceš pustit hubu na špacír,
protože vobden hovězí na paprice,
a zářivkou chtěj ti vypálit díru do hlavy,
no to mě vždycky neskutečně pobaví,
jak se to zvíře chlubí svojí smečkou.
- - - - - - - -
Napsala a ilustrovala Eva Sysalová.
Byla jsem dlouho sama,
měla jsem náladu,
byla to má snaha,
hlavu plnou nápadů.
Všechno se seběhlo,
má duše plakala,
mé srdce to bolelo,
a bolestí sténala.
Napsal Pavel Oulík. Ilustrace: Pixabay.com
Marek pomalu procházel svou knihovničku a hledal knihu, která by mu udělala dobře v tuto večerní hodinu. Překvapilo ho, když na předposlední stránce knihy povídek od Roalda Dahla chybělo několik písmenek. Marek se zamyslel a pustil se do hledání dalších děl od slavného spisovatele. Nenašel v nich nic, co by mohl označit za stopu. Nechybělo v nich ani písmeno. Místo toho začal prohledávat knížky, které byly knize povídek nejblíže. A narazil hned na několik zvláštností. V knihách chyběla ze začátku písmena, a jak se Marek dostával blíže, začaly chybět i celé věty.
Napsal a ilustroval Michal Zemánek
Optimistická hra o dvou dějstvích a pěti obrazech z prostředí psychiatrie, jak ji neznáme.
Osoby a obsazení:
manželka pana primáře také paní primářka
pan primář
1. pacient Pavel
2. pacient Mirek
3. pacient Michal
zákazník
1. obraz
manželka pana primáře: Na tu dovolenou na té tvoji vysněné jachtě nikam nepojedu. Bez toho je to všechno jen tvůj výmysl. A kdo se bude starat o dům a o léčebnu? Snad si nemyslíš, že to budu za tebe všechno žehlit.
pan primář: Na jachtu pojedu třeba až do Austrálie, jen když se ti tam nechce.
manželka pana primáře: A kdo ti bude prát a žehlit?
pan primář: Pacienti.
manželka pana primáře: Cha, cha, cha.
Napsala Evka Sysalová
Představení
Dobrý den, jmenuji se Evča a chci vám povyprávět můj příběh plný bolesti a nejistoty. Nejprve se vám představím. Je mi 24 let a narodila jsem se v Chomutově. První tři roky jsem žila v Kojeneckém ústavu v Mostě. Asi se ptáte proč?
Veselé děvčátko
Byla jsem velice veselé děvčátko
Všechno se mi dařilo
Vypadalo to, že není se mnou nic
Od desíti let přišel strach ze tmy.
Do té doby jsem se ničeho nebála
Tehdy přišel ten zlom
V sedmé třídě se to změnilo
Začala jsem být smutná a uzavřená do sebe
Děti se mi začaly posmívat
Tehdy se ozvala má jinakost
Měla jsem ráda jiné věci
Oblékala jsem se jako kluk
Stříhala jsem se jako kluk
Napsal a nakreslil Michal Zemánek
Koupil jsem si los za 50 Kč, vyhrál jsem 50 Kč.
Úřednice na poště mi ho však nechtěla nebo nemohla vyplatit.
Šel jsem tedy do trafiky, šel jsem tam i tam i na jinou poštu,
cestou jsem potkal hodně hrozných lidí,
až se nade mnou smilovala jedna krásná holka na benzínové pumpě,
kde byla také Sazka a sepsala se mnou reklamaci,
kvůli které jsem si musel ještě zajít domů pro číslo účtu.
Výhra mi přišla do deseti dnů, vyšlo mi to v kartách.
50 korun už nemám,
ale protivnou a neschopnou poštovní úřednici
vidím stále před sebou.
Nebudu jmenovat.
Napsal Milan Jíša.
Slovo ředitele,
vážení čtenáři, dovolte mi, abych se s Vámi podělil o názor, k němuž jsem před lety dospěl. Začalo to všechno četbou knihy H. Haškovcové: Rub života - líc smrti (Orbis- Pyramida 11-107-75). Tam jsem si na straně 40 všiml tabulky, jejímž autorem byl švédský vědec Gaston Beckmann. Tabulka byla sestavena na základě schopnosti lidského organismu zhojit vlastní ránu určité velikosti (10 cm2). Tehdy mě napadlo, o čem tato schopnost vypovídá?
Vypovídá o rychlosti hojení ran v čase v závislosti na věku, protože mladým lidem se hojí rány určité velikosti mnohem rychleji než starým lidem. Dá se říct, že rány určité velikosti se hojí přímo úměrně rychle stáří jedince. Čím je člověk starší tím déle se mu rány hojí. Vysvětlení tohoto jevu je, že individuální čas mladých lidí má mnohem větší délku než individuální čas starých lidí.