Lidé mohou přistupovat ke své nemoci různými cestami. Jiří Bryan se už řadu let vyhýbá antipsychotikům, a i když je to obtížné, drží se v celkem stabilizovaném stavu. Má smysl seznámit se i s jinými přístupy než klasickými, poznejte příběh Jiřího Bryana v první části dvoudílného rozhovoru. Spolek Kolumbus rozhodně čtenářům neradí, aby vysazovali léky. Měli by především poslouchat svého psychiatra. Neneseme odpovědnost za to, pokud se někdo rozhodne léky vysadit.

 

Kdy se u Tebe poprvé nemoc projevila a jakou měla podobu?

Těžko říct. Je pravděpodobné, že „duševně nemocný“ jsem už od narození, jen se tehdy moje kondice neprojevovala tak, abych získal psychiatrickou diagnózu. O autismu se v šedesátých letech minulého století ještě nemluvilo, ale domnívám se, že jsem se narodil jako vysokofunkční autista.

Napsala organizace CDZ Eset.

Z časopisu Centra duševního zdraví Eset vybíráme zajímavý rozhovor o ergoterapii. Nejnovější vydání časopisu, ze kterého je tento článek, vyšlo v březnu 2020. Najdete ho na adrese https://www.cdzeset.cz/#casopis.

Co je ergoterapie?
Ergoterapie je profese, která se zaměřuje na podporu zdraví a celkové pohody jedince prostřednictvím zaměstnávání. Primárním cílem ergoterapie je umožnit lidem účastnit se každodenních aktivit. Jedná se o jednu z nejstarších léčebných metod v terapii duševních chorob. Je to metoda, která se opírá, na rozdíl od převážné většiny ostatních léčebných postupů, o zdravé složky psychiky nemocných. Ty pak dále podporuje, upevňuje a rozvíjí. Dalo by se říci, že postupuje od opačného konce v souboji s nemocí. Dokáže pozitivně ovlivnit tvořivost, budování sebedůvěry, sebehodnocení, uskutečňování vlastních možností, experimentování, práci s fantazií, emocionalitu, chování, logické myšlení a sebeuvědomování.

Lucie Smějsová, za svobodna Munclingerová, je členkou spolku Kolumbus a zaměstnankyní ateliéru KreAT. Podporuje lidi s duševní nemocí v jejich výtvarné tvorbě. Přinášíme rozhovor o jejích aktivitách.

Napsal Jan Lorenz

Organizace Green Doors vydala u příležitosti oslav dvaceti let kavárny V. kolona speciální vydání novin Deník V. kolony, který zachycuje historii tréninkové kavárny pro lidi s duševním onemocněním. Noviny naleznete na stránkách neziskové organizace. S laskavým svolením přebíráme článek doktora Jana Lorence,, který byl napsán v roce 2008.

Od dob Pinelových, který osvobodil blázny z řetězů, se v civilizovaném světě rozvíjí humanistické úsilí o další osvobození lidí se závažným duševním onemocněním.

Napsala Emilie Rudolfová.

 V Muzeu Kroměřížska proběhla v letošním říjnu a listopadu výstava výtvarných prací, které nakreslili pacienti Kroměřížské Psychiatrické nemocnice v rámci arteterapie. Výstavu zorganizovala arteterapeutka Emilie Rudolfová. Přinášíme její Úvodní slovo do katalogu spolu s ukázkou některých prací. Na stránkách Kroměřížské nemocnice najdete další informace(http://www.pnkm.cz/cs/aktuality)

Vážení a milí přátelé arteterapie a výtvarného umění, dva  roky  jsou  opět  za  námi  a  mohu  tak vyhodnotit, co zásadního se v ateliéru arteterapie  stalo. Významnou změnou byla skutečnost, že jsem měla v terapeutickém procesu velký počet pacientů, kteří měli oba rodiče nebo jednoho z nich závislé na alkoholu. V individuální arteterapii bylo jejich sdělení často velmi dramatické, někdy až těžce představitelné. Prostředí, ve kterém vyrůstali, mělo podobu domácího násilí - pacienti už v období dospívání měli schopnost pojmenovat  nevhodné chování, sníženou citlivost pro potřeby dětí v rodině. Také si všímali, že se rodiče chovají jako citově nezralí dospělí. To, co bylo pro ně nejdůležitější, byl nákup alkoholu a  cigaret. Matka závislá na alkoholu prodávala nebo směňovala za alkohol či peníze dceru - ještě dítě, pro uspokojování sex. potřeb kumpánům, jako byla ona sama.

Peer konzultant je člověk, který trpí duševním onemocněním a protože se naučil se svou nemocí správně zacházet, pomáhá lidem se stejnou diagnózou. Organizace Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví uskutečnila v roce 2013 projekt, jehož součástí bylo zřízení prvního pracovního místa ‚peer konzultanta‘ v České republice. Centrum se od té doby snaží podporovat i jiné organizace, aby zapojily takové lidi do péče o duševní zdraví. Také jeho aktivity přispěly k tomu, že dnes v Česku působí více než sto peerů.

Jiří Chvála se narodil v roce 1972 v Praze na Vinohradech. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a a Husitskou teologickou fakultu UK.  Jako psychoterapeut se zabývá prakticky všemi psychickými obtížemi a duševními problémy, od léčby duševních nemocí, přes pomoc v krizi až po rozhovory, kde jsou hlavními tématy nerozhodnost, nízké sebevědomí nebo nejistota a strach z budoucnosti. Věnuje se také péči o lidi s duševní nemocí. Své služby, tedy poradenství a psychoterapii, nyní nabízí v poradně v Praze a v Benešově.

Jaký typ psychoterapie volíte? Na stránkách máte uvedeno, že používáte terapii narativní. Můžete představit, o co se jedná?
Narativní terapie je jeden z mnoha terapeutických přístupů, které vycházejí z přesvědčení, že člověk celý život něco, co by se dalo nazvat jeho podstatou, stále sám tvoří a přetváří. Není do své podstaty uzavřený. Má k neustálému tvoření spoustu příležitostí, mnoho možných spolupracovníků ve svém okolí, svou bohatou představivost, fantazii a schopnost skládat nové a nové události do poutavých souvislostí, díky kterým lze vyprávět příběhy. Způsobů, jak praktikovat narativní terapii je mnoho. Zjednodušeně si můžeme jednu z hlavních funkcí tohoto přístupu přiblížit tak, že každý si zkusíme sám sebe představit jako spisovatele, který vybírá ze svých postřehů, dojmů, myšlenek a zkušeností a sestavuje z nich příběh – příběh svého života.
Nepoužívám ale pouze narativní přístup, vycházím z terapie systemické a na ni navazuje pestrá a široká nabídka současných postmoderních přístupů, které mi jsou blízké svými důrazy na jedinečnost člověka, jeho myšlení a jednání a také na kontexty (souvislostmi), ve kterých se myšlení a jednání odehrává.

Copyright © 2020 - Spolek KOLUMBUS