Napsala Eva Sysalová. Ilustrace: Wikimedia Commons

Někdy se stane, že se nám v životě přestává dařit a klademe si otázku, kdo za to vlastně může. Máme strach a trpíme nejistotou. Padáme a vstáváme, běžíme a zastavujeme se. Milujeme, ale někdy i nenávidíme, odpouštíme, ale také se hněváme.

Představte si, že se vám stalo hodně zlých věcí. Neslyšeli jste větu:,,Mám tě rád a záleží mi na tobě.“ Neustále jste slýchávali, že musíte být perfektní a bezchybní.  Připadáte si sami a bezradní. Máte pocit, jako byste byli neúrodná půda.

Teď jste dospělí a musíte se s tím vyrovnat. Je teď na vás, abyste vytrhali koukol a zbytečný jed z vaši zahrádky. Pomalu uklízíte ten binec s někým, kdo je nad vámi, a také s doktory. Pomáhají vám k tomu tabletky a máte pocit, jako byste se znovu učili chodit, a to krok po krůčku.

Uvědomte si, že jste bytost, která má právo na to být milována a přijímána. Jste připraveni na to přijímat lásku? Jestliže ano, tak se nebojte se tomu otevřít a otevřete své srdíčko k bezpodmínečné lásce a k bezpodmínečnému milování. Ale dávejte si  pozor. Chraňte své srdce, protože z něj vychází život.

Máš celý život před sebou. Ty sis život nedal, tak ani nemáš právo si jej brát. Neboj se, ale věř. Běhej, ale neutíkej. Stavěj, ale nenič. Buď statečný, ale neboj se. Vstaň, ale nepadej. Plač, ale nezoufej. Bojuj, ale nemsti se. Hněvej se, ale neodplácej zlem. Rozdávej, ale neber.

Copyright © 2022 - Spolek KOLUMBUS