Napsala Eva Sysalová. Ilustrace: Wikimedia Commons
Někdy se stane, že se nám v životě přestává dařit a klademe si otázku, kdo za to vlastně může. Máme strach a trpíme nejistotou. Padáme a vstáváme, běžíme a zastavujeme se. Milujeme, ale někdy i nenávidíme, odpouštíme, ale také se hněváme.
Představte si, že se vám stalo hodně zlých věcí. Neslyšeli jste větu:,,Mám tě rád a záleží mi na tobě.“ Neustále jste slýchávali, že musíte být perfektní a bezchybní. Připadáte si sami a bezradní. Máte pocit, jako byste byli neúrodná půda.
Evka Sysalová během pobytu v psychiatrikých nemocnicích zaznamenává pocity ostatních pacientů s různými duševními poruchami. Podívejte se, jak se u člověka mohou projevovat.
Alkohol
Jsem alkoholička a nevím kudy kam. Plácám se v tom pořád dokola. Neumím s tím přestat. Stala jsem se otrokem závislosti. Přiznáivám, stala jsem se závislá. Už vysvitla naděje, ale i tu jsem promarnila. Játra mám špatné. Jsou zvětšené a nemocné. Může mi někdo pomoci? Utápím se v tom. Jsem jako v žaláři. Mám sice klíče, ale nemám tu odvahu ty dveře otevřít a odejít pryč.
Ilustrační fotografie: Wiki commons
Lidé mohou přistupovat ke své nemoci různými cestami. Jiří Bryan se už řadu let vyhýbá antipsychotikům, a i když je to obtížné, drží se v celkem stabilizovaném stavu. Má smysl seznámit se i s jinými přístupy než klasickými, poznejte příběh Jiřího Bryana i v druhé části společného rozhovoru. Spolek Kolumbus rozhodně čtenářům neradí, aby vysazovali léky, případně je nahrazovali homeopatiky. Měli by především poslouchat svého psychiatra. Neneseme odpovědnost za to, pokud se někdo rozhodne léky vysadit.
Myslíš si, že každý člověk, který trpí duševní nemocí, se časem dostane do zdravého stavu?
Hm, co je to vlastně zdravý stav? Myslím si, že v naší společnosti, která je orientovaná na výkon a organizovaná na základě nefunkčních principů, je skutečně zdravých lidí velice málo. To, čemu říkáme duševní nemoc (aniž by se většina z nás alespoň přiblížila chápání toho, co to je duše), je podle mne spíš reakce zoufalé lidské bytosti na to, čím vším je v tomto světě obklopena a ovlivňována a s čím si sama nedokáže poradit. Kdokoli se rozhlédne kolem sebe a troufne si skutečně vidět, spatří nejenom úžasnou krásu a dokonalost přírody, ale i zkázu a zmar evidentního šílenství, kterým se už dlouhou dobu projevuje naše civilizovaná společnost. Jen skutečně odolný (dobře poskládaný) člověk to snese, křehčí se pod tím náporem zcela zákonitě zhroutí. Smutné je, že místo skutečné pomoci dostane takový člověk „nálepku“ duševně nemocný a je s ním často i nepěkně zacházeno. A mohl bych volit i silnější výrazy. Podle mne má šanci dostat se alespoň do zdravějšího stavu (tj. do stavu rozšířenějšího vědomí) pouze ten, kdo v současném systému „péče o duševní zdraví“ neuvízne zcela.
Ilustrace: Facebook Péče o duševní zdraví
Východočeská organizace Péče o duševní zdraví pečuje o klienty s rozmanitými potřebami. Díky jejím pracovníkům se lidem s bolavou duší daří lépe řešit složité životní situace. Klientce pomohli se stěhováním, přitom ji umožnili dosáhnout takové aktivizace, že nyní zvládá více úkolů než dříve. Díky pracovníkům spolku se podařilo vymanit jinou klientku ze začarovaného kruhu hospitalizací.
Stěhování je pro lidi s duševní nemocí obvykle silně stresující situací, která může vést ke zhoršení psychické kondice. Díky lidem z organizace Péče o duševní zdraví i díky pracovnici městského úřadu v jednom městě na východě Čech se klientka Pavla dokázala přestěhovat z krizového bytu do bydlení v domě s pečovatelskou službou během třiceti dnů, přitom v novém bytě nebylo zpočátku nic kromě malé kuchyňské linky.
Rozhovor vedla Adéla Hrdličková
Fotografie: Youngcaritas.cz
Někteří lidé s psychickými potížemi využívají různých možností, aby sdělili veřejnosti, jaký je život s onemocněním. Píší blogy, mají vlastní webové stránky, vydávají knihy. „Když chce člověk něco změnit, musí jít s kůží na trh. Začalo to loni v březnu na základě vnitřního impulzu, kdy jsem měla potřebu vykřičet do světa, že jsem taky člověk. Chtěla jsem svůj život sdílet pro větší pochopení a přijetí nejen mě samotné, ale také ostatních lidí s obdobnou diagnózou,“ uvedla Alena Konířová, která o paranoidní schizofrenii vede blog Aleninaduse.cz. Web boří stereotypy a stigmata, a to nejen ohledně schizofrenie. Ve spolupráci s redakcí webového portálu Youngcaritas.cz vytvořila Alena povídání o svém příběhu.
Alenina nemoc se rozvinula při studiu medicíny, přičemž školu už pak nikdy nedokončila. Absolvovala řadu různých terapií. V rámci léčby zahrnující hospitalizaci podstoupila i elektrošoky, aby se nakonec stabilizovala a sama se stala pomocným peerem pro lidi s duševním onemocněním. Svůj pestrý životní příběh i zkušenosti s těžkou psychiatrickou situací autenticky sdílí na blogu www.aleninaduse.cz. Web boří stereotypy a stigmata, a to nejen ohledně schizofrenie.
Lidé z organizace Péče o duševní zdraví nezapomněli na své klienty s duševní nemocí ani v dobách pandemie koronaviru. Nyní představili příběhy dvou svých klientů, které v krizovém období podpořili. „Věříme, že tyto příběhy budou dobrým příkladem toho, v čem může služba lidem pomoci a s jakými problémy se na ni mohou v případě potřeby obracet,“ napsali.
Pandemie nemoci covid – 19 významně zhoršila životní situaci řady lidí. „Situace se řeší o to hůře, když jsou problémy umocněny psychickými obtížemi. V krizi je dobré mít se o koho opřít a vědět, na koho se obrátit,“ uvedli pracovníci organizace.
Fotografie: hlasovaschranka.buzzsprout.com/
Hlasová schránka je nová podcastová série plná povídání s lidmi spojenými se sociální službou Dobroduší, která je zaměřena na péči o duševní zdraví. O svých zkušenostech již hovořili klienti i dobrovolníci střediska. Zájemci si mohou rozhovory poslechnout na několika portálech, například na Buzzsprout.com.
Podle pracovníků Dobroduše jsou podcasty „o stigmatizaci, o osamělosti, o sociální službě Dobroduš, o dobrovolnictví a o dalších zajímavých tématech.“