Michaela Všetečkové pracuje pro neziskovou organizaci Art Movement, z.s.,  kde se nyní naplno věnuje projektu OKO - mobilní komunitní centrum, které má za úkol šířit osvětu o duševním zdraví a informovat o duševních nemocech v rámci festivalu OKOfest, který putuje po pražských městských částech. Aktuálně je vůdčí členkou iniciativy Praha duševní, která spojila několik pražských iniciativ a organizací, které se zabývají podporou duševního zdraví Pražanů. Ptali jsme se ji právě na tuto iniciativu.

 

Čím to je, že je v Praze mnohem více aktivit v oblasti péče o duševní zdraví, než v ostatních městech, včetně například Brna, Ostravy a Plzně? Mohou Vám ostatní města závidět?

Myslím si, že hlavním důvodem je fakt, že Praha je co do rozlohy a počtu obyvatel největším městem České republiky. Styčný pilíř naší krásné země, kde se automaticky sdružuje nejvíce lidí, a kde se zakládají organizace a spolky zaměřené právě na péči o duševní zdraví.

Myslíte si, že běžní Pražané mají méně předsudků vůči lidem s duševní nemocí, než lidé v menších městech nebo vesnicích? Nebo je nutné pracovat na osvětě v oblasti duševního zdraví i v Praze? Máte to v plánu?

Podle mého názoru mají lidé stále hodně předsudků vůči duševnímu onemocnění a všemu, co s tím souvisí (například vůči projevům nemoci, omezením daným poruchou, proti psychologům, terapeutům, psychiatrům a veškeré odborné pomoci). Téma je stále obrovským tabu opředeným mnoha mýty. Není se čemu divit, že lidé se zkušeností s takovou nemocí nechtějí sdílet své prožitky, protože většina z nás stále žije v přesvědčení, že se jich psychické potíže nijak netýkají. Velká část populace nevnímá duševní zdraví jako svoji součást, křehkou součástku, z které jsme stvořeni a která má své hranice. Když si například zlomíme nohu, tak jedeme do nemocnice, kde nás ošetří a poté své trápení sdílíme se svými nejbližšími, rodinou, kamarády, fotíme se se sádrou na noze, umisťujeme fotky na sociální sítě a sklízíme vlnu útěchy. Jaký dopad by měl internetový příspěvek, ve kterém by se nejednalo o tělesný deficit, ale psychický? Kde byste popsali, jak mizerně se cítíte, že nemůžete plnit své pracovní povinnosti a potřebujete pomoc s každodenními potřebami … ? Jaké by byly reakce na takový příspěvek oproti fotkám se sádrou na noze? Mizivé a možná i hanlivé. Hodně lidí by se k vám otočilo zády. Ale tito lidé se otáčejí zády i ke své psychice, což není dobré znamení. Rádi bychom všem, nejen Pražanům, otevřeli oči - duševní zdraví se týká opravdu nás všech bez rozdílu. A pokud již naše duše onemocní, neměli bychom se bát vyhledat pomoc. Existuje spousta organizací a spolků, které vám dokáží pomoci, které se sdružily právě do iniciativy Praha duševní. Pokud se tedy čtenáři obrátí přímo na nás, velmi rádi jim pomůžeme.

A abych odpověděla na celou vaši otázku. Rozdíl, jak vnímají svou psychiku lidé ve městech, maloměstech a na vesnicích, je velmi znatelný. Velkou roli v tom hraje fakt, že lidé ve městech jsou přeci jen o tomto tématu více edukováni a lépe informováni. Především se jich ale samotné téma více dotýká. Život ve městech, jak je známo, je hektičtější, je více zaměřen na výkon, jsme pod velkým stresem, tlakem a to vše má velký dopad na naši psychiku. Jsme si vědomi toho, že pokud se nebudeme věnovat pravidelné relaxaci, pohybu, psychohygieně, u někoho například v podobě pravidelných  procházek v přírodě nebo vyjížděk mimo město, může to mít na naši duši fatální následky.

V tuto chvíli své aktivity soustředíme pouze na hlavní město Prahu. Ale postupem času se nebráníme myšlence rozšířit naše působení i do dalších krajů České republiky. Ale to je prozatím, jak se říká, hudba budoucnosti.:)

 

Píšete, že jste otevřenou iniciativou organizací a jednotlivců z Prahy, kterou spojují společné cíle v oblasti duševního zdraví. Můžete uvést, o jaké cíle se jedná?

Velmi ráda pohovořím o cílech Prahy duševní. Rádi bychom přispěli k tomu, aby se lidé více věnovali svému duševnímu zdraví i psychické kondici svých nejbližších.

Šířit osvětu
Prostřednictvím kampaní i pravidelných komunikačních aktivit chceme ukázat, jak vypadá život s duševním onemocněním, jak o duševní zdraví pečovat, kde hledat pomoc, jak podpořit blízkého s psychickými potížemi, apod.

Otevírat lidské příběhy
Otevřeně mluvit o životě s duševním onemocněním. Ukazovat konkrétní lidské osudy a nebát se nakousnout ani stinné stránky a třinácté komnaty, protože otevřenost plodí důvěryhodnost. Dále bychom byli rádi, kdyby lidé s problémy v oblasti duševního zdraví žili plnohodnotným životem.

Vyvracet mýty
Představovat omyly, které jsou ve spojení s duševním onemocněním rozšířené, a vyvracet je. Využíváme k tomu vědecky ověřené poznatky, skutečné příběhy i vlastní zkušenost.

Sdílet užitečné informace
Chceme na jednom místě soustředit všechny důležité informace, které by měl znát člověk s duševním onemocněním, který žije v Praze.

Vydávat společné informační materiály
Chceme, aby systém péče více reflektoval potřeby lidí s duševním onemocněním a měnil se v jejich prospěch - jedná se konkrétně o reformu, změnu přístupu, deinstitucionalizaci.

Spojovat své síly
Většina zapojených organizací se snaží šířit povědomí o duševním zdraví a nemoci i vlastními silami. Abychom dosáhli co nejpůsobivějších výsledků, ladíme své aktivity tak, aby se navzájem podporovaly.

 

Jaké máte plány na blízkou budoucnost, třeba v rámci jednoho roku?

Rádi bychom se představili Pražanům a všem.:) Kdo jsme. Co děláme. Proč to děláme. Jak a v čem můžeme být nápomocní.

Jsme tu pro všechny bez rozdílu. Ať se vás osobně dotýká či nedotýká duševní onemocnění. Jsme otevřeni a připraveni hovořit o všem.

(Duše. Duševní onemocnění. Kde je hranice mezi duševním zdravím a duševní nemocí ? Co je to ta deprese ? Je to stejný jako depka ? A jak se taková deprese projevuje ? Psychiatrie ? Bože. Ne! To je jenom pro blázny!...)

Naším cílem je a bude skrze nejrůznější aktivity, osobní setkání, kampaně, pomoci lidem, aby si  uvědomovali, že duševní zdraví máme všichni. Nebuďme prosím lhostejní k duševnímu zdraví nás samotných i ostatních. Začněme se vnímat, hovořit a přemýšlet o sobě, druhých a také o světě okolo nás jinak. Vědoměji.:)

 

Jak moc jsou jednotliví členové ochotni spolupracovat bez pocitu, že si navzájem konkurují?

Věřím, že v tomto směru máme jasno.

Praha duševní představuje jakýsi nosný pilíř, který zaštiťuje zapojené organizace a spolky zabývající se péčí o duševní zdraví. Zde se sluší poděkovat všem dvanácti zakládajícím členům Prahy duševní za jejich ochotu, čas a energii, kterou vynakládají.

 

Pražský magistrát se zavázal podporovat práva lidí s duševním onemocněním. Myslíte, že jeho snahy jdou správným směrem?

V tuto chvíli sami jednáme s Magistrátem hlavního města Prahy o spolupráci a podpoře aktivit Prahy duševní. Mile nás překvapil jejich otevřený postoj k péči o duševní zdraví občanů Prahy a celkový přístup k péči o lidi s duševním onemocněním.

 

Je v Praze v oblasti péče o duševní zdraví nějaká služba, která dosud chyběla? Nebo je nabídka služeb kompletní?

Děkuji za tuto otázku. Já bych tímto velmi ráda přizvala všechny spolky, organizace i jednotlivce, kteří se v naší iniciativě najdou, rezonují s nimi naše zásady i cíle, aby neváhali a připojili se k nám. V tom právě tkví smysl Prahy duševní jako otevřené iniciativy, jsme otevřeni všem, kteří se chtějí svou silou spojit s ostatními tak, aby náš hlas byl ještě více slyšet. Veškeré informace o připojení k Praze duševní naleznete na našich webových stránkách.

 

Zabýváte se transformací psychiatrické péče na území konkrétního města. Na této úrovni se často řeší urbanistický plán, kam patří také zeleň. Myslíte, že zeleň ve městě pomáhá lidem s psychickými potížemi udržet si psychickou kondici? Neměla by taková iniciativa jako je ta Vaše řešit také psychologii životního prostředí?

Lesy, parky, obory, to všechno má ve městech nenahraditelné zastoupení.

Příroda má na duši a duševní pohodu obrovsky pozitivní vliv - je to všelék (ať jako prevence nebo jako úleva naší "bolavé duši"). Ne nadarmo je zelená barva označována jako barva srdeční čakry, centra srdce, síly a hojnosti. Všem bych nám přála pobývat v přírodě co nejvíce a nejdéle, jak je to jen možné. Přestože to není ve městech úplně ideální - samotu a ticho jako v lese nalezneme málokde, stojí za to si kus zelené plochy hýčkat a stále ji tzv. "rozmnožovat". Považuji za klíčové neustále si ve městech klást otázku, zda na určitém místě musí být opravdu umístěny dlažební kostky, beton nebo můžeme společné prostory nahradit např. travnatým porostem či záhonem s květinami?!

Ve chvíli, kdy nás barevná a pestrá krása bude obklopovat, budeme ve městech klidnější a spokojenější.

Všechno tvoří celek tak, jako jednotlivé částí puzzle v našem logu tvoří Prahu duševní.


 

Copyright © 2021 - Spolek KOLUMBUS