Rozhovor byl připraven v půlce roku 2024. Kvůli atace, hospitalizaci a následnému zaléčování autora byl publikován až nyní.
Světlana Soldánová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor český jazyk - dějepis. Má tři dospělé děti a jednu vnučku. Ráda pracuje s lidmi a hledá řešení věcí zdánlivě neřešitelných. Byla jednou z prvních peer konzultantek u nás, několik let pracovala v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako peer terapeutka na odděleních následné péče. Po letech změnila své profesní zaměření a nyní vzdělává jak lidi, kteří se chtějí stát peery v různých oblastech.V jednom kurzu také pomáhá jiným lidem najít životní cestu. Věří na zázraky i na to, že se píle a snažení vždy vrátí v dobrém, i když to někdy může trvat. Jejím mottem je: ‚nevzdávat se a věřit!‘ Přečtěte si rozhovor o postojích, názorech a zkušenostech této osobnosti.
Udělali jsme spolu rozhovor v roce 2020, před pěti lety. Obecně, udělala jste od té doby nějaké významné změny ve svém životě?
Dlouho jsem si nedovedla představit, že bych svůj život potřebovala nějak změnit. Žila jsem v přesvědčení, že u peerování zůstanu až „do důchodu“. K prvnímu varování, že to tak nemusí být, došlo v dubnu 2022. Tehdy jsem si zlomila levý ramenní kloub. Byla jsem tři měsíce v pracovní neschopnosti a když jsem „vypadla“ z psychiatrické nemocnice, začaly se mi otevírat oči. Návrat zpět do prostředí nemocnice byl obtížný a já začala pochybovat o tom, zda jsem stále ještě na správném místě. Nakonec jsem se rozhodla z nemocnice odejít. Trvalo mi to rok a půl. A tuto změnu doprovázely další změny – odstěhovala jsem se na druhý konec Prahy a změnila jsem psychiatra. Nejtěžší pro mě bylo věřit tomu, že se uživím i „civilní“ prací. Nakonec jsem si vybírala z několika možností. Rozhodla jsem se pro místo osobní asistentky v chráněném bydlení pro seniory, klienty původního domova se zvláštním režimem. Práce mě baví, těžím ze svých dřívějších zkušeností, ale „nepeeruji“. Má diagnóza v práci nikoho nezajímá (v nemocnici byla všudypřítomná) a já cítím, že jsem se od ní osvobodila. Posun do „civilního“ zaměstnání byl nejlepší krok, který jsem pro své zotavení mohla udělat.
Byla jste členkou pracovní skupiny pro zařazení profese peer konzultantů do platné legislativ… Měli jste nějaké výsledky? Dá se v politice něco smysluplného prosadit třeba právě v oblasti péče o duševní zdraví?
Pracovní skupinu jsem po roce a půl opustila. Nemohla jsem se ztotožnit se zákulisními boji a taktizováním, které takovou práci nutně provázely. Pokud je mi známo, skupina se přestala krátce po mém odchodu scházet, aniž by se podařilo dosáhnout kteréhokoliv z cílů, které si vytyčila.
Pustila jste se do svých vlastích on-line kurzů. Co Vás vedlo k vytvoření takového projektu?
Mám akreditovány dva on-line a šest prezenčních kurzů pro peer konzultanty. Už v pracovní skupině se hodně hovořilo o nedostatcích ve vzdělávání peer konzultantů. Dlouho jsem si představovala, že se pro tvorbu kurzů s někým spojím, nakonec jsem se rozhodla jít do toho sama.
Získala jste akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. Bylo to obtížné?
Samotný proces je zdlouhavý a finančně nejde zrovna o levnou záležitost. Udělalo mi velkou radost, když do mé datové schránky přistály zprávy o udělení akreditace všem mým kurzům. To, co mi pomohlo, byly mé silné stránky – pečlivost, důslednost a strukturovanost. To byly vlastnosti, které mi pomohly projít akreditačním řízením hned v prvním kole. Také mi pomohlo pedagogické vzdělání a zkušenosti z kurzů, které jsem již dříve vedla ať už sama nebo pro Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví a Psychiatrickou nemocnici Bohnice.
Poskytujete kurzy také lidem, kteří se rozhodli skončit v roli peer konzultanta. Vydala jste knihu Příběh (bývalé) peer konzultantky. Je něco, v čem Vás osobně koncept peerství zklamal v poslední době?
Několikrát mi bylo předhozeno, že porušuji filozofii peerství. Já jsem praktik a beru tuto práci jako každou jinou. Hovořit o filozofii peerství mi připadá neuzemněné, vytváří to kolem profese jakýsi opar výlučnosti či výjimečnosti. Moje zkušenost je taková, že peeři, kteří staví na své výjimečnosti, brzy pohoří. MUDr. Jan Pfeiffer nás v roce 2017 varoval, že bychom měli být připraveni na to, že poptávka po peerech se může snížit a že zůstaneme na ulici. Jako příklad uváděl Anglii, kde po skončení projektu nebyl o peery další zájem. S pocitem výlučnosti se těžko loučí. Podobné argumenty zaznívaly na setkávání pracovní skupiny s odborníky z oblasti péče o duševní zdraví v dalších zemích. V Holandsku nás upozorňovali na to, že „životnost“ peera je maximálně pět let. Potom přechází do jiné pozice v organizaci, odchází studovat nebo do jiného zaměstnání. O tom se u nás nemluví. Setkávám se s uchazeči o peerování a s peery, kteří (stejně jako dříve já) jsou přesvědčeni, že to bude „navěky“. Přitom vezmu-li doslova koncept Recovery, znamená to, že i peer konzultant by se měl po čase posunout, jinak přestává být inspirací.
V Norsku vzdělávají peer pracovníky třeba i rok, u nás trvají kurzy pro konzultanty kolem jednoho týdne, i když probíhají poměrně intenzivně. Co je podle Vás adekvátnější, kratší nebo delší vzdělávání?
Jsem pro dlouhodobé vzdělávání. Já sama připravila tři své kurzy, které zájemce kvalitně připraví na roli peer konzultanta. Jsou to kurzy nazvané ‚Úvod do práce peer konzultanta’, ‚Náplň práce peer konzultanta‘ a ‚Osobní příběh peer konzultanta‘. Už absolvování prvního kurzu by zájemci mělo napovědět, zda se pro tuto profesi hodí a zda je na ni připraven. Další dva kurzy jsou určeny pro ty, kteří už mají nějakou zkušenost s prací v týmu a s prací na pozici peer konzultanta. Jsou to kurzy ‚Komunikační dovednosti peer konzultanta‘ a ‚Péče o duševní pohodu peer konzultanta’. Tím si mohou peeři své vzdělání poskládat v čase tak, jak jim vyhovuje.
Který svůj nový kurz byste vypíchla jako pro Vás osobně (z pozice lektora) nejzajímavější? Je nějaký kurz, který může být zajímavý pro širší veřejnost, pro lidi, kteří nejsou nebo ani nechtějí být peer konzultanty?
Snažila jsem se všechny kurzy udělat zajímavými. Nejvíce mne bavila práce na kurzech ‚Komunikační dovednosti peer konzultanta‘ a ‚Péče o duševní pohodu peer konzultanta‘. Vycházela jsem z toho, co mně brzdilo komunikaci (přijímání kritiky, jak obstát v konfliktní situaci, umění říct ne …) a z toho, jak jsem se musela naučit o sebe pečovat. Oba kurzy na sebe svým způsobem navazují. Pro širší veřejnost může být zajímavý kurz ‚Hledám svoji cestu!. Na tomto kurzu v současnosti pracuji a zavazující je, že se už objevili první zájemci.
Máte zkušenost s peerskou prací v oblasti duševního zdraví. Jak významná je podle Vás podpora peerů v jiných oblastech, v oblasti bezdomovectví, pro vozíčkáře, apod. … Poskytujete totiž i takové poradenství.
První absolventi mých kurzů byli mimo oblast duševního zdraví. Také konzultace vyhledávali lidé s jinou zkušeností (celiakie, poruchy příjmu potravy, umělé oplodnění, adopce dětí, ztráta blízkých, tělesně postižení apod.). Setkala jsem se i s tím, že například farmaceutická firma TEVA nabízí služby peer konzultantů, kteří mají zkušenost s transplantací, své peery mají už i lidé s roztroušenou sklerózou. Základní principy jsou stejné – nabízím svou zkušenost, svůj příběh, dodávám naději.
Nabízíte i kurz o Bachových esencích. Z různých alternativních metod léčení, čím Vás zaujala právě tato?
Bachova květová terapie je jednoduchý, účinný a svým způsobem hravý způsob, jak řešit své denní rozladění i hlubší příčiny těchto rozladění. Pracuji s ní už více jak třicet let a nebýt jí, nebyla bych dnes tam, kde jsem, a ve stavu, v jakém jsem. Nedařilo by se mi tak, jak se mi daří. Jde o rostlinné esence, připravené z květů divoce rostoucích rostlin, které jsou určeny k vnitřnímu užívání. Autorem metody je anglický lékař Dr. Edward Bach a esence slouží lidem už více než devadesát let. Nemají žádné kontraindikace ani vedlejší účinky, naopak, pomohly mi výrazně s vedlejšími účinky psychiatrických léků, které užívám.
V minulém roce jste vydala své první publikace, pustila jste se tedy do další nové aktivity … Jak Vás psaní naplňuje?
Publikace určené peer konzultantům vznikly v době, kdy jsem se vyvázala ze všech svých vedlejších aktivit (přednášení pro Psychiatrickou nemocnici Bohnice a pro Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, koordinátorská role ve zmíněné PNB apod.). A najednou jsem měla spoustu času. Nejprve jsem jen tak odpočívala a pak jsem sedla a začala psát. Bavilo mě to, mám ráda ten proces tvoření něčeho nového, něčeho, co dává smysl a je užitečné. Tak to vlastně bylo i stvořením kurzů. Jsou to nárazové akce, kdy sednu a najednou to všechno jde samo. A mezitím odpočívám (relaxuji u seriálů😊), sbírám zkušenosti a informace a pak už jen čekám na inspiraci.
A jak Světlana Soldánová hodnotí své pracovní úspěchy nyní, několik měsíců po vytvoření rozhovoru?
Kurz 'Úvod do práce peer konzultanta', který se koná v pondělí, je obsazený, na další kurzy se postupně lidé hlásí . Celkově mám radost, protože ta inspirace, o které jsem psala, přišla. Mám plno nápadů a ty postupně uvádím v život. Aktuálně pracuji na textu věnujícímu se psychiatrickým lékům. Také je zdarma ke stažení na webu www.cestoukzotaveni.cz PDF leták 'Jak komunikovat s psychiatrem o medikaci'. Pro zájemce o peerování je k dispozici PDF tahák Průvodce zpracováním osobního příběhu peer konzultanta v 10. krocích (www.peer-konzultanti.cz). Na tahák navazuje 20 emailů s mým příběhem a se zajímavostmi okolo peerů a s odkazy na mé kurzy.
