Přečtěte si rozhovor s Josefem Petrem, ředitelem Ligy otevřených mužů a organizátorem kampaně Suchej únor. Josef Petr vystudoval sociologii a studia občanské společnosti na UK a dlouhodobě se věnuje práci pro nevládní sektor na poli řízení, PR a komunikace i výzkumů. Od roku 2006 působí v Lize otevřených mužů (LOM), dnes jako její ředitel. Je autorem a jedním z organizátorů kampaně Suchej únor.

Jste předsedou Ligy otevřených mužů. Čím se tato organizace zabývá?

Liga otevřených mužů, nebo-li LOM, jak zkráceně říkáme, se zaměřuje na zvyšování kvality života mužů v ČR. Jeho posláním je podporovat aktivní přístup mužů k osobnímu rozvoji a zdraví, k zodpovědnému partnerství a k rodičovství, k profesní seberealizaci a ke společenské angažovanosti. Děláme toho hodně. Od vzdělávacích a rozvojových kurzů, přes kampaně ve veřejném prostoru až po konkrétní projekty zaměřené například na podporu aktivního otcovství, realizaci terapeutického programu Zvládání vzteku nebo podporu dospívajících kluků z dětských domovů. Je toho poměrně dost, takže kdo o nás chce vědět víc, může navštívit naše webovky www.ilom.cz.

 

Jaký má být správný neboli otevřený muž?

Návod na správného muže nevlastníme a ani o něj neusilujeme. Každý jsme jiný, a tak je to v pořádku. Otevřenost je klíčová životní hodnota, která může výrazně zvýšit kvalitu mužského života. Otevřený muž je ten, který se nebojí mluvit o tom, co prožívá uvnitř sebe sama, umí navazovat zdravé a funkční vztahy (často vypichujeme hlavně ty přátelské) a umí vést vnitřní i vnější dialog. K takovému dialogu je nutné umět naslouchat a mít nějakou míru empatie a porozumění. Zkrátka být otevřený taky potřebám ostatních, ne jenom těm svým. Tohle všechno v nás, mužích, v minulých stoletích trochu zakrnělo a dnes se tyhle přirozené vlastnosti opět učíme používat – jako aktivní tátové nebo partneři sebevědomých emancipovaných žen, které před nás postavily nové výzvy.

 

Myslíte, že Vaše aktivity mohou oslovit i muže různým způsobem handikapované?

Pokud jde o fyzické znevýhodnění, naše aktivity jsou zcela otevřeny. Dokonce realizujeme projekt s Českou asociací paraplegiků, který je zaměřený mentoringovou podporu lidí s čerstvým poraněním míchy. Pokud jde o znevýhodnění sociální, některé naše vzdělávací kurzy nebo semináře jsou z důvodu udržitelnosti placené, jiné aktivity ale poskytujeme za dotovanou cenu nebo zdarma, díky veřejné podpoře. Mezi takové aktivity patří například terapeutický program Zvládání vzteku nebo dobrovolnický projekt Patron pro dospívající z dětských domovů. Co se týče handikapu psychického, tam záleží na jeho povaze a na tom, kam se dotyčný hlásí. Například muže s vážnými psychickými poruchami nebo závislostmi nejprve směřujeme na odpovídající odborné služby.

 

Můžete představit projekty, které realizujete?

Kromě již zmíněných projektů bych rád vypíchl připravovaný program pro rozvádějící se rodiče, který chystáme se organizací Aperio. Cílem je poskytnou rodičům takovou podporu, která je nasměruje k co nejlepší vzájemné dohodě a nastavení vztahů po rozvodu nebo rozchodu. Tak, aby situací co nejméně utrpěly jejich děti. Chystáme také vzdělávací modul pro firmy, které chtějí podpořit aktivní rodičovství pracujících mužů. Ukazuje se totiž, že spokojenost mužů s tím, jak se realizují jako tátové, přímo souvisí s jejich spokojeností v zaměstnání a pracovní výkoností.

Dlouhodobě nabízíme také rozvojové mužské skupiny, které nazýváme „Mužská cesta“. Je to celoroční kurz, v rámci kterého se skupina mužů pod vedením zkušených lektorů má možnost zorientovat na své životní cestě, udělat si nějaký ten prostor jen pro sebe, trochu se nadechnout a nasměrovat víc tam, kde člověk chce být, než tam, kam ho zahnalo zběsilé životní tempo. Nejcennější je, že k tomu má 10-15 dalších chlapíků, kteří spolu sdílí své životní zkušenosti a příběhy. Je to taková laboratoř přátelství a životní inspirace. Mužské cesty už děláme i pro otce a syny a pro otce a dcery. Ty mají formu prodloužených zážitkových víkendů. Pak je tu celá řada kurzů a seminářů – třeba Táta na roztrhání, což je work-life balance pro táty nebo Agrese je o.k., což je kurz pro rodiče a učitele, kteří se chtějí naučit zacházet s agresí u dětí. A mnoho dalšího – opět bych odkázal na náš web – www.ilom.cz pro další informace.

 

Nedávno jste pořádali kampaň Suchej únor. Co bylo cílem? A máte nějakou zpětnou vazbu od lidí, jestli byli v abstinenci úspěšní? Pomohla jim tato příležitost nějak?

„Sucháč“, jak mu s láskou říkáme, jsme poprvé pořádali před 8 lety. Tehdy bylo cílem podpořit české muže v tom, aby se víc starali o své zdraví. Český muž toho totiž vypije za rok 3x víc než průměrný pozemšťan. V průběhu času se ale kampaň rozrostla do takových rozměrů, že toto zacílení zcela zastínilo téma nadměrné spotřeby alkoholu v ČR jako takové. Už několik let je akce cílená na muže i ženy a letos si podle reprezentativního sociologického průzkumu měsíc na suchu vyzkoušelo 9 % dospělých, což už je opravdu slušná hromada lidí. Data o tom, jak se na lidech Sucháč letos podepsal budeme sbírat až v květnu. Z průzkumu, který jsme si dělali mezi registrovanými účastníky loni (těch bývá několik tisíc) jsme ale zjistili, že kolem 90 % z nich únorovou výzvu zvládlo a 52 % z nich ještě v květnu pilo méně, než před únorem. Dalších 12 % si abstinenci prodloužilo až do května. Jsou to samozřejmě pouze orientační čísla, ale svědčí o tom, že významná část lidí má tendenci pít po Sucháči méně. Je to tím, že čistá hlava je taky tak trochu návyková.

 

Letos se akce Suchej únor konala již poosmé. Roste mezi jednotlivými roky zájem veřejnosti o tuto kampaň?

Suchej únor má dva rozměry. Nabízí osobní výzvu a prožitek, během kterého můžete zjistit, jak na tom alkoholem jste a kdo koho ovládá. To ale není vše. Jde taky o to, že se nám každý rok daří téma zvednout výš ve veřejném a mediálním prostoru. Díky tomu je třeba dnes mnohem snadnější mluvit o tom, že má někdo s alkoholem problém. Také hospody a restaurace na téma reagují. Třeba zvýšením nabídky nealko nápojů. Z toho, že se nám daří měnit tohle klima, máme opravdu radost a veliký dík patří všem partnerům, kteří do toho šli s námi. Mediálních výstupů jsme letos napočítali přes tisíc.

 

Myslíte, že kampaň mohla pomoci i lidem, kteří mají takzvanou duální diagnózu, tedy problém s návykovou látkou a k tomu psychické potíže? Lidé s duševní nemocí by osobně neměli pít, chtěli byste aby kampaň pomohla i těmto osobám? Souvisí podle Vás nějak vztah k alkoholu s psychickým zdravím člověka?

Mezi užíváním alkoholu a psychickým zdravím člověka je jasná spojitost. Alkohol je často důležitým kontextuálním faktorem řady problémů a obtíží, aniž by byl člověk na alkoholu závislý. Zároveň tam nelze udělat rovnítko, protože psychické zdraví člověka, to je velmi pestrý svět, který může ovlivnit celá řada věcí. Pro lidi, kteří mají problém s alkoholem, může Suchej únor sloužit jako odrazový můstek k tomu, aby svou situaci začali řešit. Měsíc bez alkoholu ale jejich problém sám o sobě nevyřeší. Proto jsme nasíťováni s odbornými službami, na které se mohou lidé obrátit. 

Pro ty, kteří mají jiné psychické potíže Sucháč může být i nemusí. Záleží na tom, jaký problém řeší a jak je ten problém hluboký. Pokud například někdo zalévá alkoholem lehkou depresi nebo panické stavy, může mu měsíc bez alkoholu stav krátkodobě zhoršit, už za nějaký čas to může být ale jedním z velmi důležitých kroků, které mohou vést k celkovému zlepšení psychického stavu. To je ale hypotetická situace. Vždy záleží na konkrétním případu, prožívání dotyčného člověka a dalších faktorech. Rozhodně bych doporučoval nejprve se poradit s odborníkem a pak třeba zkusit měsíc na suchu s jeho podporou, a to nejen v únoru.

 

Jak přistupují členové Ligy otevřených mužů ke kouření, je to tak, že správný muž nekouří?

Správný muž nesladí a kouří zásadně startky bez filtru.:) Ale teď vážně. Správný muž opravdu existuje jen a jen v našich hlavách. Jestli někdo kouří, je to jeho věc, stejně jako pokud pije alkohol. Pokud se ale vrátíme k tomu, co znamená „otevřenost“ v našem názvu, tak je to o tom, že pokud si už někdo dobrovolně huntuje zdraví, měl by si otevřeně připustit rizika, která s tím souvisí. A nejde jen o nás. Hodně lidí například běžně pije a kouří před dětmi, kterým pak takové chování přijde normální. Je potřeba přemýšlet o tom, jaké důsledky má to, co děláme. 

Každopádně, my jsme opravdu daleko od toho, abychom někoho soudili. Zvlášť u lidí s duševní poruchou si velmi dobře dokážu představit, že cigárko může být takový dennodenní konejšivý strážce duševního pořádku. Každý máme k pití i kouření své důvody. My to nesoudíme, ale nabízíme reflexi a možnost posunu ke zdravějším návykům.

 

Jak by podle Vás měl správný muž přistupovat k situaci, kdy u nějak dojde k nějakým psychickým potížím? A Jak podle Vás přistupuje otevřený muž k osobám s tímto typem problémů? Velká část veřejnosti má předsudky vůči lidem s duševní poruchou.

Duševní poruchy jsou jen špičkou ledovce. Mužů, kteří jsou v nějaké psychické nepohodě je spousta a odráží se to zejména na jejich vztazích. Společným jmenovatelem je to, že muži často o svých problémech nemluví, nemají silné sociální vazby (zejména ty přátelské), které by je dokázaly zachytit a o pomoc řeknou raději barmanovi, než odborníkovi. Teď samozřejmě trochu přeháním, ale ne moc. My se snažíme předat tu zprávu, že podívat se svým problémům do očí a říct si o pomoc, protože sám to nemám šanci zvládnout, je mnohem odvážnější, než si hrát na kovboje.

Pokud jde přímo o duševní poruchy, lidé z nich mají strach. V tom je kámen úrazu. Vztáhnuto na muže – jeden příklad - skoro každý z nás zná příběh nějakého mladého kluka, který si sáhl na život (v sebevraždách porážíme ženy 4:1) a jen málo se zajímáme o to, co k takovému definitivnímu aktu vedlo. Jak moc bezvýchodná musela z jejich pohledu situace být a co při tom prožívali. Nechceme o tom mluvit a nechceme o tom ani přemýšlet, protože máme strach, že taková černá mlha by mohla pohltit i nás nebo naše blízké. Raději děláme, že se nic neděje. Proto je třeba o duševním zdraví otevřeně mluvit a rozbít tu skleněnou kouli strachu, která se kolem nich vytvořila.

Ale abych to zakončil pozitivně – myslím, že se situace mění k lepšímu. Mnohem víc lidí než dřív např. chodí na psychoterapii, existují bezva iniciativy, jako třeba Nevypusť duši, které dostávají téma k širší veřejnosti a mladým lidem. Jsme na cestě k lepším zítřkům.

Copyright © 2020 - Spolek KOLUMBUS