Vladimír ‚Miroár‘ Procházka byl výtvarníkem a tvůrcem dokumentů. Psal povídky, eseje a videoartové náměty. Byl členem spolku Kolumbus, do jeho tvorby se promítala zkušenost s psychickými potížemi. Narodil se roku 1970, letos v září se s ním jeho blízcí i fanoušci naposledy rozloučili.
Procházka se deset let věnoval filmové tvorbě, byl tvůrcem vlastních dokumentů. Kromě práce s kamerou také působil jako režisér a scénárista. V jednom ze svých posledních děl, ve filmu Paměť holubí, Miroár zdokumentoval svůj životní příběh a představil své blízké. Film Paměť holubí se promítala v brněnském klubu art13, lidé z klubu o dokumentu uvedli: „Příběh Vladimíra je velmi silný a poučný. Několik let se potýkal s náročným onemocněním, sociální fóbií a teprve za pomoci odborníků se jeho stav zlepšil. Tento jeho prožitek dal impuls vzniku tematicky vyhraněného dokumentu pohledem handicapovaného člověka a jeho denního života a Vladimír část tohoto dokumentu sám točil.“
Miroár vystudoval integrované Střední odborné učiliště, poté byl chvíli na volné noze, načež začal studovat Moravskou filmovou školu. Konkrétně navštěvoval kurzy profesora Rudolfa Mentora, režiséra a mentora pražské FAMU. V letech 2000 až 2002 se podílel na pořadu „Zelené peří,“ který vysílal Český rozhlas Praha. Později byl jedním z tvůrců stejnojmenného představení v divadle Husa na provázku.
Svou výtvarnou tvorbu pravidelně vystavoval v různých zařízeních, například na Psychiatrické klinice v Brně – Bohunicích, v Psychiatrické léčebně Jihlava v Klubu pacientů nebo v brněnském Ekocentru na Ponávce. Pravidelně vystavoval na pobočce Knihovny Jiřího Mahena v brněnské Líšni. Poslední jeho líšeňská výstava se uskutečnila v roce 2019.
Často cestoval a více než půl roku žil v Bruselu, Marseille a Lyonu. Rád vzpomínal na období svého života, které prožil ve Francii. Kvůli psychickým potížím se již na výlety do zahraničí necítil, proto zůstával doma. Snažil se nezapomenout alespoň francouzštinu, která se stala jeho vášní.
Ve volném čase se věnoval psaní povídek, esejí, příběhů ze života. Účastnil se celostátních literárních soutěží, například ‚Odemykání.‘ V literární soutěži ‚Kouzelný klíč‘ získal za svou tvorbu čestné uznání. V letech 2005 až 2011 psal dopisy bývalému presidentu Havlovi. V této i další korespondenci mapoval nejen život svůj, ale také příběhy blízkých.
