Lidé trpící duševní nemocí společně tvoří výtvarná díla v ateliéru organizace Mens Sana. S jejich tvorbou z uplynulého roku se mohli seznámit návštěvníci výstavy Prolomení v ostravské Galerii Mlejn. „Vaše oko jistě potěší spousta zajímavých a jedinečných obrazů, na kterých usilovně a s radostí pracovali naši klienti,“ zvali pořadatelé. Vernisáž proběhla ve čtvrtek 16. července od šesti hodin večer. Kromě obrazů potěšila příchozí také hudební vystoupení.
Vernisáž navštívilo asi padesát lidí. Úvodního slova se ujali vedoucí spolku Mlejn Eduard Riedl, ředitelka pořádající organizace Mens Sana Jaroslava Saidlová a vedoucí výtvarného ateliéru a ateliéru arteterapie Hana Sakmarová. Pan Riedl vernisáž zahájil a také se krátce zmínil o historii výstav Mens Sany v jeho spolku. Paní Saidlová odsoudila zaujatost vůči lidem s bolestí duše, kterých se často dopouštějí také média. Podle její zkušenosti klienti organizace raději tvoří, než škodí. Také pozvala na festival Crazy Fest, který se bude konat na začátku září s cílem napomoci při osvětě v oblasti duševního zdraví. Paní Sakmarová přiblížila kontext tvorby vystavených děl, například zmínila psychické potíže, kterým autoři obrazů v životě obvykle čelí.
Po úvodním slově následoval hudební program vernisáže. Zahrála kapela Třesk, svou hudební tvorbu představil také písničkář – harmonikář Jiří Veska.
Kapela Třesk nás svou pestrou muzikou příjemně naladila. Zpěvačky a jeden zpěvák dodali jednotlivým skladbám náladu a atmosféru. Zpěvák v námořnickém tričku mi připomínal kapelu Divokej Bill, jeho styl bych označil jako punk-pub-folk. Písně, které zpíval, mne z celého repertoáru kapely zaujaly nejvíce. Jedna ze zpěvaček měla drive jako Aneta Langerová a další zpěvačka měla velmi procítěný projev. Ačkoliv zpěv doprovázela jen kytara a dvě perkuse, byla hudba aranžérsky propracovaná. Vedoucí kapely Třesk Jiří Neduha hrál na kytaru profesionálně - sice nehrál složité akordy, ale velmi pěkně udával rytmus a vybrnkával na jednotlivých strunách.
Písničkář s harmonikou Veska mi svým projevem připomínal Radůzu, jeho skladby měly melancholickou náladu. Hned první písnička zachytila zvláštní lyrickou scénu, muže na okraji, který žil u řeky a maloval. V písni o lidech a o srdci velmi melodicky zazněla slova „na zádech si nosíme spoustu věcí.“
Návštěvníci výstavy si mohli prohlédnout mnoho zajímavých kreseb a maleb, od jednodušších po téměř profesionální díla. Podle Hany Sakmarové všichni umělci ve své tvorbě udělali v uplynulém roce velké pokroky a vytrvale věnovali tvorbě hodně energie. Sakmarová také uvedla, že všichni autoři v sobě našli sílu tvořit i přes bolest v duši a mnoho problémů, kterým musí čelit. Skrze svá díla otevřeli svá nitra a vyjádřili, co cítí. Tvorba je součástí psychoterapie a také pomáhá autorům zlepšovat kognitivní funkce, ostatně arteterapeutický ateliér sídlí ve stejné budově jako centrum trénování paměti. K jednotlivým výstavním blokům pověsili organizátoři tabulky s textem, které přibližovaly příběhy ukrývající se za jednotlivými obrazy, a umělecký kontext jejich díla.
Obrazy byly pestré také tematicky, návštěvníci mohli shlédnout abstraktní umění včetně mandal. Některé kresby připomínaly egyptské hieroglyfy či pravěké kresby v jeskyních. Autoři kreslili také lidské postavy a tváře, návštěvníky mohla zaujmout černoška – obraz plný jemné elegantní krásy, v jedné části výstavních prostor mohli shlédnout různé typy lidí – mládence, sportovce, úředníka, židovskou slečnu, … Někteří tvůrci si zvolili kresbu krajiny, jeden autor nakreslil sychravou krajinu takovým způsobem, že byla zaměnitelná s fotografií. Některá díla připomínala secesi, jiná minimalismus, další impresionismus. Depresivně působila dvě díla, jejichž autor se nechal při kreslení volně nést svými emocemi.