Mgr. Linda Nývltová - původně školní psycholožka, nyní lektorka dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, vedoucí primárně preventivních programů pro třídní kolektivy a soukromá psychoterapeutka. Koordinuje pražský tým preventivního a destigmatizačního projektu "Blázníš? No a!", který se zaměřuje na duševní zdraví středoškoláků. Projekt představila v rozhovoru.

Co je cílem Vaší iniciativy „Blázníš? No a!“ ?

„Blázníš? No a!“ je projekt, který vznikl před 20 lety v Německu s myšlenkou destigmatizovat duševní onemocnění. Když tehdy Manuela Richter-Werling a Norbert Göller, původně novináři a zakladatelé projektu, vymýšleli jak nejlépe na to, rozhodli se pro práci s mladými lidmi a interaktivní workshopy na školách. A tak se k tomu přirozeně připojil druhý cíl - prevence v oblasti duševního zdraví a nemoci. Destigmatizace a prevence jsou tedy naše dva hlavní cíle, které jsou spolu provázané.

Duševní onemocnění, psychiatrie obecně, ale i obyčejné psychické vyčerpání či krize jsou dlouhodobě v našem kulturním a společenském prostředí tabuizovány a zatíženy stigmatem, což je dáno jednak historickým kontextem, dlouhodobým podfinancováním oboru, individualistickým výkonnostním zaměřením společnosti a malou informovaností široké veřejnosti.

Čím více informací, znalostí a zkušeností máme s daným tématem, tím méně v nás vzbuzuje obavy a snižuje se stigma s ním spojené. Pro lidi je pak mnohem běžnější a přijatelnější vyhledat pomoc v duševní krizi, jít na terapii nebo k psychiatrovi. Nejen, že vědí, kam se obrátit a co je tam přibližně čeká, ale v očích ostatních nebudou ti divní, kvůli čemuž by třeba návštěvu odborníka odkládali. Platí, že čím dříve vyhledáme pomoc, tím lepší je další prognóza našeho psychického stavu a samozřejmě díky tomu může docházet ke včasnému záchytu i vážnějších duševních onemocnění, která se pak nemusí naplno rozvinout.

Anebo z jiného pohledu - v duševní tísni se může ocitnout někdo z vašich blízkých. V takovém případě je důležité vědět, jak se asi může dotyčný cítit, co potřebuje, jak s ním mohu komunikovat či na koho ho odkázat.

Když to zjednoduším, je naším cílem přinést do společnosti takovou atmosféru, ve které je běžné mluvit o duševním zdraví a pečovat o něj stejně jako o zdraví fyzické.

 

Na jakých projektech momentálně pracujete?

Už 15 let realizujeme interaktivní workshopy na středních školách. Ty se bohužel teď od března z důvodu uzavření škol konat nemohou, a tak se nemůžeme dočkat dalšího školního roku. V tuto chvíli pracujeme na programu pro učitele. Bude zaměřený na duševní zdraví studentů, ale i učitelů samotných. Když letíme letadlem, jsme poučeni, že v případě nehody nejdřív musíme nasadit kyslíkovou masku sami sobě a až potom dětem. Pak máme šanci přežít my i děti. A s péčí o své zdraví je to podobné.

Dále jsou v plzeňském kraji v adaptaci programy pro univerzitní studenty a do budoucna plánujeme workshopy pro firmy a pracující, na kterých chceme spolupracovat v rámci mezinárodní úrovně projektu s kolegy z Rakouska, Slovenska a Německa, kde BNA také běží.

Dlouhodobě se snažíme prosadit prevenci v oblasti duševního zdraví a nemoci v rámci systému školské primární prevence MŠMT jako důležitou oblast a dát jí na roveň s tradičními preventivními programy zaměřenými např. na prevenci užívání návykových látek. A pak také podpořit v tomto směru spolupráci MZ a MŠMT, která si prevenci v oblasti duševního zdraví a nemoci dlouho přehazovala jako horký brambor, ale meziresortní spolupráce je v tomto případě nutná.

 

Snažíte se pracovat na osvětě v oblasti péče o duševní zdraví mezi středoškoláky… jak na Vaše informace reagují?

Asi nejčastější reakcí na konci workshopu bývá vděk za zprostředkovanou zkušenost, nový pohled na věc, otevřenost, nový společný zážitek se třídou. Bohužel, víc než bychom si představovali, se setkáváme s tím, že studenti nejsou zvyklí, že se ve škole někdo zajímá o jejich názor či zkušenost, podporuje živou debatu a zvědavost na jejich straně. A tak se stává, že ze stráveného společného dne odcházejí nejen s informacemi, ale s větším vzájemným poznáním a pochopením pro jinakosti.

 

 Jsou učitelé rádi, když tímto způsobem obohatíte jejich výuku?

Učitelé společenských věd v naprosté většině ano, u učitelů matematiky či chemie máme popularitu menší :).

Ale vážně, v praxi se tu odráží důležitost role a osobnosti třídního učitele, je jedno jakého odborného zaměření. Ten je mnohdy klíčovým spolunostilem atmosféry ve třídě. On je tou osobou, která spoluurčuje, jak se ve třídě bavíme o problémech, jak je mezi sebou řešíme a jak jsme vzájemně otevření a tolerantní. Zároveň on je tím, kdo si první může všimnout, že se se studentem něco děje, nebo být tím, kdo je s důvěrou studentem osloven.

A samozřejmě nesmírně důležití jsou poradenští pracovníci školy – ty nejčastěji náš program pro studenty na své škole objednávají, nejen proto, že metodici prevence mají na starosti preventivní program školy, ale spolu s nimi výchovní poradci či školní psychologové jsou patrně těmi „v první linii“, kdo se v každodenní realitě střetává s psychickými problémy studentů a chtějí je co nejvíce podpořit.

 

Setkáváte se při svých přednáškách i s předsudky vůči lidem s duševní nemocí?

S předsudky v rámci programu pracujeme skoro nejvíce. V roce 2018 jsme ve spolupráci s Národním ústavem pro duševní zdraví (NUDZ) realizovali rozsáhlý výzkum efektivity našeho programu. Jeho pozitivní vliv se prokázal jak v postojích a sociální distanci vůči lidem s duševním onemocněním, tak v ochotě vyhledat v případě psychických potíží pomoc.

V některých třídách to bývá náročné, předsudky studentů mohou být extrémního rázu, naše zkušenost i výzkum ale prokázaly, že právě tam má program největší efekt a způsobuje o to radikálnější pozitivní posun v předsudcích než ve třídách, které jsou obecně tolerantní. Tam zase mnohem více pracujeme s praktickými dovednostmi a kompetencemi studentů.

 

Spolupracujete nějak i s lidmi, kteří trpí duševní nemocí? Například mne napadá, že by posluchače mohl zajímat jejich příběh…

Lidé se zkušeností s psychickým onemocněním, samozřejmě v životní fázi, kdy mají svůj příběh částečně zpracovaný, jsou nezastupitelnou součástí našeho týmu a školský den lektorují vždy spolu s profesním odborníkem na duševní zdraví. Každý v týmu je nositelem svého know-how. Odborník z profese nese informace a moderuje diskuzi, odborník ve vlastní zkušenosti přináší svůj jedinečný příběh. Toto osobní setkání je, zdá se, nejefektivnějším nástrojem v boji s předsudky a pozitivně ovlivňuje i samotné jednání studentů, což opakovaně prokazují i výzkumy. Bez lidí se zkušeností by náš program zdaleka nebyl tak efektivní. I kdyby si studenti neodnesli z projektového dne žádnou novou informaci, za úspěch bychom považovali, kdyby odešli s nadějí a přesvědčením, že v životě mohou nastat různé těžké a psychicky náročné situace, ale je možné jimi „dobře“ projít a ve výsledku nás mohou i posílit.

 

Máte zájem o to, aby Vám pomáhali ve Vaší činnosti i noví dobrovolníci? Kdo všechno Vám může pomáhat a jak konkrétně Vám může pomoci?

Náš projekt nefunguje primárně na dobrovolné bázi. Od začátku se na něj snažíme získat finance, aby byl dlouhodobě udržitelný a mohli jsme kontinuálně zlepšovat jeho kvalitu. Zároveň jsme přesvědčeni, že by člověk v rámci péče o své duševní zdraví měl být za kvalitní práci náležitě odměněn, jinak v dlouhodobém měřítku hrozí jeho odchod nebo vyhoření a my si chceme kvalitní spolupracovníky udržet co nejdéle, fit a v duševní pohodě.

V poslední době se otevíráme dobrovolníkům hlavně z řad studentů, které dané téma zajímá a mají to jako rozšíření své praxe. Jsme rádi, když nám pomohou přeložit zahraniční texty a materiály, jsou graficky zruční a kreativní a vytvoří informační letáky, videa či další příspěvky na sociální sítě – to je něco, v čem tak trochu nestíháme „držet prst na tepu moderní doby“ - kdo ovládá moderní způsoby PR a propagace a má chuť se tomu v online prostředí věnovat, je u nás vítán.

 

Snažíte se rozšiřovat své přednášky i do regionů, ve kterých dosud nepůsobíte? Jak moc jste spokojeni s tím, do kolika regionů se Vám již podařilo svou činnost rozšířit?

Projekt jsme v ČR rozjeli v roce 2005, kdy kolegové z Německa vyškolili první tým v Praze spolu se slovenským týmem Integry Michalovce. O šest let později se přidal Fokus Mladá Boleslav, který má poměrně širokou spádovou oblast, a Fokus Tábor.  První velká vlna rozšíření byla v roce 2016, kdy se podařilo vyškolit týmy v Plzni, Berouně, Českých Budějovicích a na Mělníku. O dva roky později přibyly týmy v Liberci, Chomutově, Písku a konečně i na Moravě – v Jeseníku, v Brně a v Opavě. V současné době funguje projekt v 15 regionech ČR, máme národní úroveň projektu, která zajišťuje školení a podporu jednotlivých týmů, výměnu zkušeností, mezinárodní spolupráci, lobuje za prevenci na poli duševního zdraví a nemoci u veřejných institucí.

Bohužel nám stále schází týmy na Vysočině, v Královéhradeckém, Pardubickém a Zlínském kraji. Tam bychom moc rádi našli partnera pro další rozšíření.

 

Jak Vaše iniciativa vznikla, kdo byl na jejím počátku a proč se rozhodl pustit se do takové osvěty?

 V roce 2005 se Fokus Praha přes spřátelenou slovenskou organizaci Integra Michalovce z východního Slovenska propojil s německým občanským sdružením Irrsinig Menschlich. Pro všechny tři organizace bylo a je téma destigmatizace a prevence v oblasti duševního zdraví prioritní. Všichni máme zkušenost ze změny politického režimu, která přinesla velké proměny nejenom do společnosti, ale také do péče o lidi s duševním onemocněním. Uvědomujeme si, jak je důležité mluvit o psychickém zdraví a krizích se širokou veřejností a jak tato otevřenost může doslova zachraňovat životy díky tomu, že lidé vyhledají pomoc včas.

Německá organizace nám velkoryse nabídla svůj workshop pro studenty středních škol o duševním zdraví a nemoci a od školního roku 2005/2006 docházíme s tímto zážitkovým, interaktivním a vzdělávacím programem do škol. Nejprve jenom v Praze, ale v průběhu let se nám podařilo rozšířit projekt do celé České republiky.

 

Jak spolupracujete s organizací Fokus Praha?

Fokus Praha je držitelem licence pro ČR a garantuje tak kvalitu programu. Zároveň pod Fokusem Praha probíhá vzdělávání nových lektorů projektu či celých regionálních týmů. Někdy naše propojení působí zmatek, ale Fokus Praha zastřešuje projekt „Blázníš? No a!“ na národní úrovni a zároveň pod něj spadá pražský tým, který realizuje workshopy na školách v Praze a blízkém okolí.

V regionech realizují program spolupracující organizace, které mají s Fokusem společnou podobnou činnost a zaměření, v Plzni je to např. Ledovec, v Jeseníku Zahrada 2000, v Brně Celsuz, v Berouně Lomikámen. Všechny týmy jsou snad přehledně na našich webových stránkách.

Taková idea do budoucna je, že by se program BNA stal součástí preventivní činnosti vznikajících Center duševního zdraví, která budou navázána na svůj region a tedy i na školy v něm, a tak je touto cestou podporovat.

 

červen 2020 v Praze

Mgr. Linda Nývltová & tým programu Blázníš? No a!

Copyright © 2020 - Spolek KOLUMBUS