Pražská organizace Green Doors pomáhá lidem s duševní poruchou. V letošním roce navázal její tým spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Bohnice, s místním forenzním multidisciplinárním týmem (FMT Bohnice), který pečuje o lidi s nařízeným ochranným léčením. Pracovníci Green Doors také rostou po odborné stránce.
FMT Bohnice je pilotním projektem, který vychází ze Strategie reformy psychiatrické péče. Pro tým pracují lidé různých profesí: psychiatři, sexuologové, adiktologové, zdravotní sestry a psychologové. Forenzní tým doplňují sociální pracovníci z Green Doors. Společně pomáhají klientům při cestě do přirozeného života. Usilují o to, aby nedošlo k návratu k nezdravému jednání a aby se pacienti vyhnuli opětovné hospitalizaci. Klienti týmu mohou očekávat komplexní sociální i zdravotnické služby.
Divadelní Kolektiv Nesladim hraje od minulého roku divadelní představení Dům bez spánku, které přibližuje problematiku spánkových poruch. Po několikaměsíční přestávce kvůli pandemii koronaviru svou inscenaci znovu zahráli v červnu, další opakování plánují na srpen a snad i později během roku.
Autoři na představení pozvali slovy: „Autorská inscenace přibližující život lidí se spánkovými poruchami. Lidí, kteří žijí mimo řád stejně dýchajících panelových domů. Lidí, mezi které patří každý třetí z vás.“
Lidé z organizace Péče o duševní zdraví nezapomněli na své klienty s duševní nemocí ani v dobách pandemie koronaviru. Nyní představili příběhy dvou svých klientů, které v krizovém období podpořili. „Věříme, že tyto příběhy budou dobrým příkladem toho, v čem může služba lidem pomoci a s jakými problémy se na ni mohou v případě potřeby obracet,“ napsali.
Pandemie nemoci covid – 19 významně zhoršila životní situaci řady lidí. „Situace se řeší o to hůře, když jsou problémy umocněny psychickými obtížemi. V krizi je dobré mít se o koho opřít a vědět, na koho se obrátit,“ uvedli pracovníci organizace.
Fotografie: hlasovaschranka.buzzsprout.com/
Hlasová schránka je nová podcastová série plná povídání s lidmi spojenými se sociální službou Dobroduší, která je zaměřena na péči o duševní zdraví. O svých zkušenostech již hovořili klienti i dobrovolníci střediska. Zájemci si mohou rozhovory poslechnout na několika portálech, například na Buzzsprout.com.
Podle pracovníků Dobroduše jsou podcasty „o stigmatizaci, o osamělosti, o sociální službě Dobroduš, o dobrovolnictví a o dalších zajímavých tématech.“
Václava Parkanová je již dlouho členkou organizace Čistá duše, která pomáhá lidem s duševní nemocí uskutečnit důležité životní kroky. Václava o sobě napsala: „K Čisté duši jsem se dostala v roce 2013, na začátku druhého ročníku. Od té doby zajišťuji jak chod projektu, tak i jeho PR. Propagací se zabývám i v dalších organizacích a firmách, se kterými spolupracuji, ať už se jejich činnost týká obnovy opomíjených památek, kulturních či sociálních projektů nebo IT.“ Přečtěte si rozhovor s touto zajímavou osobností o tom, jak konkrétně pomáhá lidem s bolavou duší.
Můžete čtenářům popsat, co dělá Vaše iniciativa Čistá duše?
Už šestým rokem realizujeme kampaň Udělej krok. Vždy vybereme čtyři lidi, kteří mají duševní onemocnění a chtějí se v životě někam posunout, splnit si třeba nějaký sen, díky kterému se zlepší jejich život, a to jak v pracovní tak i osobní (třeba umělecké) rovině. Pomocí našeho webu a Facebooku pak sdílíme s veřejností jejich příběh a vysněný krok. Ve spřátelených kavárnách a pekárnách (Antonínovo pekařství, Café Jericho, Café Na půl cesty, Mlsná kavka, Klub V. Kolona) vybíráme peníze na realizaci těchto projektů prostřednictvím prodeje Smysluplné kávy nebo Smysluplných preclíků. Takto koncipovaná kampaň probíhá většinou od června do září.
Peeři a lidí se zkušeností s duševní nemocí z Ostravska odpovídali na otázky ohledně psychiatrických léků. Anketa může být inspirací pro další lidi, kteří přemýšlejí o tom, zda užívat, nebo neužívat prášky.
Co si myslíš o lécích na psychiku? Jsou nezbytné, nebo se bez nich člověk obejde? Jsou škodlivé, nebo se dá jejich škodlivý vliv snést?
Chemický zásah je nutný při akutní fázi nemoci. Nakolik je člověk schopen se léků později vzdát je individuální. Někteří pacienti je musí užívat celoživotně. Pokud má člověk na nemoc náhled, zvládá dodržovat režim, tak je to jiné, než když je člověk na léky zcela odkázán a své prožívání nemá pevně v rukou. Nezbytné jsou určitě u těžkých psychóz a depresí, u lehčích psychóz a u neuróz je to více na zváženou, jaké cestě léčby je pacient nakloněn. Rozhodnutí člověka ovlivňuje to, čemu věří, zda upřednostňuje chemii, psychoterapii nebo obojí, a co mu doporučí lékař. Délka trvání nemoci je stěžejní. Škodlivost vnímám u každého léku různou, ale plusy většinou převažují nad minusy.
Strana 17 z 54