Neziskové organizaci Fokus Tábor, která se zabývá péčí o lidi s duševní nemocí, bude v druhé půli letošního roku chybět na provoz jeden a půl milionu korun, což představuje třiadvacet procent rozpočtu. Nebude již nadále schopna zajišťovat péči o své klienty v takové míře jako doposud. Od 1. července proto zmenšila pracovní úvazky svých zaměstnanců v průměru o dvacet procent. Důvodem bylo riziko, že bude muset letos na podzim zrušit služby, které poskytuje.

Jiří Chvála se narodil v roce 1972 v Praze na Vinohradech. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a a Husitskou teologickou fakultu UK.  Jako psychoterapeut se zabývá prakticky všemi psychickými obtížemi a duševními problémy, od léčby duševních nemocí, přes pomoc v krizi až po rozhovory, kde jsou hlavními tématy nerozhodnost, nízké sebevědomí nebo nejistota a strach z budoucnosti. Věnuje se také péči o lidi s duševní nemocí. Své služby, tedy poradenství a psychoterapii, nyní nabízí v poradně v Praze a v Benešově.

Jaký typ psychoterapie volíte? Na stránkách máte uvedeno, že používáte terapii narativní. Můžete představit, o co se jedná?
Narativní terapie je jeden z mnoha terapeutických přístupů, které vycházejí z přesvědčení, že člověk celý život něco, co by se dalo nazvat jeho podstatou, stále sám tvoří a přetváří. Není do své podstaty uzavřený. Má k neustálému tvoření spoustu příležitostí, mnoho možných spolupracovníků ve svém okolí, svou bohatou představivost, fantazii a schopnost skládat nové a nové události do poutavých souvislostí, díky kterým lze vyprávět příběhy. Způsobů, jak praktikovat narativní terapii je mnoho. Zjednodušeně si můžeme jednu z hlavních funkcí tohoto přístupu přiblížit tak, že každý si zkusíme sám sebe představit jako spisovatele, který vybírá ze svých postřehů, dojmů, myšlenek a zkušeností a sestavuje z nich příběh – příběh svého života.
Nepoužívám ale pouze narativní přístup, vycházím z terapie systemické a na ni navazuje pestrá a široká nabídka současných postmoderních přístupů, které mi jsou blízké svými důrazy na jedinečnost člověka, jeho myšlení a jednání a také na kontexty (souvislostmi), ve kterých se myšlení a jednání odehrává.

Napsaly Erika Fockeová, Martina Semerádová, Pavla Zoja Šilhavá.

Z Newsletteru organizace Green Doors vybíráme zajímavý článek několika členek na téma Zotavení. Nejnovější newsletter, ze kterého je tento článek, vyšel v létě 2019. Najdete ho na adrese https://www.greendoors.cz/cs/newslettery/.

V NADĚJI
V časech zoufalství a beznaděje potřebuje každý naději a pocit, že věci mohou být a budou lepší. Bez naděje nemáme nic, na co bychom se mohli těšit a přicházíme o možnost pozitivní změny. Aby byla naděje skutečně motivující, musí jí být něco víc než pouhý ideál. Musí nabýt formy aktuální, realistické,  přiměřené vize toho, jak by věci mohly vypadat, pokud by se napravily. Než začneme dělat velké a složité změny, je třeba si ujasnit, že není tolik důležité dosáhnout přesně té vize, kterou jsme si vytvořili, ale že jde spíše o to, mít jasnou představu o svých možnostech,  a poté podnikat  kroky k lepšímu.

Ostrava je dnes zajímavým městem, ve kterém je možné navštívit poutavá místa a úctyhodné kulturní památky. Například v Porubě se můžete projít zámeckým parkem, uvnitř kterého stojí zámek, jenž je po kostele Sv. Václava druhou nejstarší památkou v Ostravě. Jedná se o neveliký zámeček, umístěný na severním svahu řeky Porubky. V současné době existují spekulace, že je zámek propojen s nedalekým kostelem Svatého Mikuláše tajnou středověkou chodbou. Výlet do porubského parku je možné ukončit v Kafárně na ulici U Oblouku, kterou provozuje obecně prospěšná společnost Spirála, jež se zaměřuje na zaměstnávaní lidí s duševní nemocí.

Copyright © 2020 - Spolek KOLUMBUS