Velikonoce – období roku, které spojuje věřící i ateisticky smýšlející populaci. A proč? Všichni oslavujeme znovuzrození – nový život, někteří jen v podobě probouzející se přírody, jiní i ve vzkříšení Krista. Oslavujeme konec zimy, chladu a zmaru – to vše je nahrazeno novým bytím v koloběhu života celého vesmíru.
Symbolem ateistických Velikonoc jsou vajíčka, kuřátka, malí zajíčci, beránci (i když ti jsou důležitým symbolem také ve křesťanském světě 😊) nebo pomlázka upletená z čerstvého probouzejícího se proutí.
Rozhovor byl připraven v půlce roku 2024. Kvůli atace, hospitalizaci a následnému zaléčování autora byl publikován až nyní.
Světlana Soldánová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor český jazyk - dějepis. Má tři dospělé děti a jednu vnučku. Ráda pracuje s lidmi a hledá řešení věcí zdánlivě neřešitelných. Byla jednou z prvních peer konzultantek u nás, několik let pracovala v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako peer terapeutka na odděleních následné péče. Po letech změnila své profesní zaměření a nyní vzdělává jak lidi, kteří se chtějí stát peery v různých oblastech.V jednom kurzu také pomáhá jiným lidem najít životní cestu. Věří na zázraky i na to, že se píle a snažení vždy vrátí v dobrém, i když to někdy může trvat. Jejím mottem je: ‚nevzdávat se a věřit!‘ Přečtěte si rozhovor o postojích, názorech a zkušenostech této osobnosti.
Napsala Zlata van Beek
Ilustrační fotografie: Wiki media commons
Pokud máte zájem se podělit o příběhy Vašich známých, kamarádů, přátel či příbuzných, kteří zemřeli v psychiatrických léčebnách nebo v souvislosti s duševním postižením a rádi byste, aby jejich příběhy nebyly zapomenuty, zvažte účast na našem projektu na vytvoření e-book.
Tento projekt má za cíl zachovat vzpomínky a paměť veřejnosti na Vaše blízké a zároveň osvětlit důležitá témata duševního zdraví a péče.
Jindra Janů zvládla svou zkušenost s duševní nemocí. Díky tomu může pomáhat lidem s podobnými problémy. Ráda pomáhá i zvířátkům, hodně se zaměřuje na psy.
Na Facebooku se snažíte pomáhat opuštěným zvířatům, sdílíte o nich informace. Jak byste popsala svůj vztah ke zvířatům? Není pro vás taková aktivita emočně náročná?
Pro mne to není emočně náročné, naopak, dělá mi to dobře, zvláště když vidím úspěch své práce. Například sdílím příspěvek o opuštěném pejskovi a někdo si ho pak adoptuje, to mám vždy velkou radost. I proto to dělám. Zvířátka, hlavně psy, kočky, koně, mám moc ráda.
V červnu a v červenci vystavovala v brněnském Café Práh malířka HF, která trpí duševními obtížemi. Patří ke Spolku Kolumbus, který sdružuje lidi s podobnými zdravotními problémy. Jeho členové sdílejí tvorbu mezi sebou, společně občas připravují také výstavy. Podporují je pracovníci spolku, v Brně například Lucie Smějsová. S oběma dámami jsem se potkal právě v Café Práh.
Do Skandinávie jsem se mohl na stáž vydat jako externí lektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, a to v rámci programu Erasmus+. Původně jsem uvažoval o výpravě do bergenské ekologické farmy Framnes Gard, ale vývoj šel nakonec jinudy. Vydal jsem se do organizace ALF, která zajišťuje práci lidem s duševní nemocí. Obě organizace ale spolupracují. Proto jsme s kolegyní Magdou navrhli Haraldu Rongvedovi a Kurtu Vildgrenovi, dvěma organizátorům naší návštěvy, že bychom se na zemědělskou usedlost chtěli jet podívat. Nebyl to žádný problém, naopak nám Harald nabídl, že nás tam odveze.
Strana 1 z 54